Mám vám napsat o posledním žebříčkovým závodě, který se konal v Opatii, ale průser je, po těch všech oslavách Novýho roku s třema nulama, že jsem všechno zapomněl (není se co divit), ale výsledky jsem stejně nesehnal.

Pokusím si tedy vzpomenout na závod a na soustředění.

Začnu tím příjemnějším. To je soustřeďo.

Cestu jsme zahájili v Brně - směr Jih, tedy přes Rakušáky, kteří byli zase pěkně bdělí.

Hlídají ten svůj Reich tak, že jim ani neunikne, že jsme měli vozík těžší o pár piv, a tak místo přes Mikulov jsme jeli přes Břeclav, kde naši jižní sousedé neměli váhu. (piva nebyla ten problém)

Do Izoly jsme dojeli navečer a dostalo se nám vřelého přivítání jak studeným větrem tak večeří od členů klubu YC Burja. Ubytovali jsme se ve stejném hotelu jako vloni ( Hotel Marina ) a těšili se na trénink.

Vítr nebyl jak vloni, kdy bušilo, ale měl tendenci klesající. Tak jsme se pořádně svezli jen 1.den a potom jsem jezdili na středním až slabém větru. Trénovali s náma tři Slovinci a pár Italů a Chorvati.

Skoro každý večer nás Kaspar vzal do fit centra, kde jsme posilovali, snažili se o cvičení a vydržení 1/2 hodinového aerobiku a hráli jejich podivnej floorbalo - pozemní hokej.

Jen škoda, že nás nebylo víc, protože bychom jim v tom hokeji natrhli tak prdel, že by už s náma nekamošili.

Ve čvrtek jsem se přemístili do Opatije, kde se konal OPATIJA CUP.

Počásko super, vítr jako vždycky nevyzpytatelný a srandy plná pr... Zvlášť bazén a večerní družba se Slovinci.

Bylo nás tak 30 lasérků, nějaká ta Evropa, Radiál a ještě 470. Finni radši nepřijeli.

Z první rozjížďky si pamatuju jen to, že se mi povedl start, pak jsem se nechal strhnout davovou psychózou a spletl jsem bójky pak přišla změna a já jsme skončil asi 7.od konce.

V druhé rozjížďce jsem na vlastní kůži poznal co to je přímořská termika a pásy větru. S Epíkem jsme byli na stejné výšce, přišla změna a my jsme měli všechny pod sebou tzv. v okně. Ale co čert nechtěl! Zůstali jsem s Epem tam, kde jsme otočili a ti co byli za náma a pod náma jeli a vyvažovali jen my jsme seděli a čučeli jak všichni jedou. Až všichni odjeli tak jsem se s Epíkem zařadili a jeli taky. Epík točil něco v půlce pole a já asi předpo.

Poslední den (neděle) se vítr trochu udobřil a už tak nepřeskakoval, ale stejně to stálo za prd, protože jsem ranní rozjížďku nestihl a startoval jsem 3 min. po všech, v poslední rozjížďce jsem se cvaknul atd.

Shrnutí:

podle mě tento týden byl velmi kvalitní po sportovní stránce, ale i co se týče utužování přátelských vztahů se Slovinci a Chorvaty. To je ta lepší stránka.

Ta druhá je to, že to na mém výkonu moc vidět nebylo. Můj tatík si naštípl zápěstí a já zapomněl vyzvednout výsledky, proto nemám bližší informace. Snad později.