“Nikdy bych ani nepomyslel, že u nás bude Mistrovství republiky na námořních jachtách na moři. Je to skvělý pokrok za který gratuluji jak organizátorům, tak i účastníkům. Všem na vodě přeji příznivý vítr a doplutí do cíle. Vítězům již předem gratuluji a těm ostatním držím palce s přáním, ať jsou úspěšnější v příštím ročníku.”

Richard Konkolski

 193 mužů, 25 žen, 2 dorostenci a jedna dorostenka, celkem tedy 221. To je počet závodících účastníků 3. České námořní rallye – Mistrovství ČR námořních krasavic ELAN 31/33. V závodě, pořádaném brněnskou TPS firmou, jela na lodi Barbara i posádka číslo 7 složená z Laseristicko-Evropářské posádky (kapitán Jan Chlup, posádka: Zdeněk Chlup, Martin Pospíšil, Lenka Crháková, Magda Crháková a ideolog Václav Šulista).

Přinášíme autentický lodní deník této posádky z ruky Lenky Crhákové.

Osud si nepřál, abych jel další závod série Českých námořních rallye, závodů vůbec asi nejhezčích, které jsem mohl absolvovat. Urval mi totiž achilovku a odsoudil mne do role netrpělivého a vzdáleného pozorovatele.

Přeji celé posádce hodně štěstí, nejvýhodnější loď a vítr a konečně umístění na bedně!!

Specielně :

• Jankovi pevné nervy a vždy správná rozhodnutí
• Vaškovi neomylné čtení údajů z GPS
• Maposovi co nejrychlejší a nejlepší sžití s posádkou
• Magdu, Zdenka a Lenku zase velmi prosím, udělejte vše pro to, aby ostatní měli co nejméně práce (uklízení, vaření a hlavně umývání nádobí) a pokud v závodě budou zrovna ovládat kormidlo nebo plachty, tak ty nejcitlivější ruce.

 Jindra Crhák – součást této posádky na první a druhé rallye

Odjezd 29. 9. 99

Vyjíždíme z Brna v 19. 30, tedy o hodinu a půl pozdějc než bylo v plánu a to je velký úspěch. Čekali jsme, že Mapos přirazí tak k deváté a Vašek se přihrne v deset.

Odjezd ještě okořenil vtipný song Chlupůch dědečka “ Tu i tu, v kokpitu”, který si na vodě (když na nás přijde trudnomyslnost) budeme zpívat.

Cesta nezačíná nejšťastněji. Hned na česko-rakouských hranicích jsme si řekli, že nenecháme nic náhodě a vyzrajeme na ty blbce Rakušáky, aby nám nemohli napařit pokutu za to, že je nás v autě moc jako minulej rok.

My holky jsme před hranicí vysazeny a děláme pěší (v 9 hodin večer) a na otázku kam jdeme, odpovídáme, že do Poysdorfu, a že tam máme sraz s kamarádem (meeting mit Freunde). Rakušák nás samozřejmě hned prohlídl a nechtěl nás vůbec pustit, hlavně když si anglické slovíčko hitchhike (stopovat) spletl s hijack (únos). Naštěstí, asi po půl hodině, nás pustil.

Ovšem smůla nekončí, a tak za Vídní Janek vysklil zadní okno od auta (zatím se Janek vcelku drží). Vyhlídky na jasnou jedničku v závodě radši přesouváme na trojku (podle Vaškových propočtů), když nezlomíme stěžeň, nebo celou loď nepotopíme. A to ještě nevíme, co nás na cestě čeká. V Sukošanu ráno v naivní představě, že si zaparkujeme u vody a budeme se kochat, nám upadl výfuk. Oprava trvá asi 2 hodiny (provizorní), ale Janek se pořád drží. Tak se z Mercedesa záhy stává lehké polozávodní auto.

Čtvrtek 30. 9 – příjezd do Sukošanu

Příjem lodí probíhá bez problémů, kromě drobných závad se spinakrem je vše v pořádku, a tak ve 2 hodiny naložení vyplouváme. Plánujeme 2-3 denní tréninkovou plavbu.

Hned jak vyjíždíme z mariny, vytahujeme plachty a zjišťujeme, že hlavní plachta má nepopsatelný tvar, kterému se snad ani plachta říkat nedá. Spinakr je podoben západoněmecké státní vlajce, a nám se nelíbí. Zato ostatní nám Barbaru závidí a říkají, že to nemá cenu.

Za mostem se vydáváme směrem na východ přímo proti větru kolem ostrova Pašman a vytipováváme zátoku, kde bychom mohli zakotvit. Mapos se aktivně ujímá trimu plachet, že by jeden řekl, že tomu rozumí, a že to asi vyhrajem.

Krátce vytahujeme spinakr a všichni říkají, že to valí.

Před setměním házíme 2 kotvy a taky 2 lana v malé zátočce tak, že by nás od tam nedostal ani obrněný tanker. Někteří se ještě koupou. Večer si vaříme moc dobrej guláš a popíjíme víno červené rulandské suché a Vašek u toho zpívá. Mapos přemýšlí, jak vytrimujeme tu blbou plachtu, Zdeněk stojí u plotny a nadává na ty zašpiněné talíře a Magda smrká.

Pátek 1. 10.

Noc proběhla v klidu, protože Vašek nechrápal, ale ráno asi v 7 hodin nás probudilo svištění lan a velké vlny. Tryskem vstáváme a zjišťujeme, že jde bouřka a fouká přímo do zátoky. Málem v pyžamu Zdenál s Vaškem skáčou do člunu a předvádějí vzorovou záchrannou akci ve stylu Baywatch. Vašek v aerodynamickém předklonu hbitě pádluje vstříc vlnám a Zdenál bleskurychle odvazuje loď, zatímco Janek startuje motor, aby nás to nehodilo na skály, které jsou od nás vzdáleny asi 15 m. Máme velký problém, abychom Vaška se Zdenálem dostali zpátky na loď – silné nárazy větru a vlny nás nebezpečně stáčí na břeh.

Konečně se to povedlo a na motor za silného větru přejíždíme do chráněného kotviště St. Ante. Tam se můžeme v klidu převlíct do suchého a udělat si vydatnou snídani. Celé dopoledne sedíme v kajutě, protože prší a nechce se nám znova zmoknout. U toho je mladá část posádky vyškolena kurzy PŠM – politické školení mužstva (proč se nemáme vdávat a ženit, a že bychom v opačném případě byli úplně blbí). Všichni staříci si přihazují bohatými zkušenostmi a nenechají nás hrát taroky. Vaškovi vysvětlujeme, kdo je to David Haselhof a Pamela Anderson a Vašek slibuje, že to dopříště nastuduje. Dále Janek vysvětluje, co jsou to velká prsa a řešíme fyzíkální otázku, zda silikon nadnáší a zda není lepší plavat naznak. Asi ve 14 hodin přestává pršet a tak se M., L., a Z. vydávají na břeh hodit bobana a ulovit nějakou tu zvěř. Při zpáteční cestě M. a L. Z. zapomíná na běhu a Z. se k smrti uráží. Asi 3 h. s námi nemluví, a tak bez jeho asistence vyplouváme na vodu. Bohužel přestává úplně foukat (v jachtařském slangu vítr uvadá), a tak si děláme kafíčko. Vyjasňuje se a vítr se zase zvedá, a tak trénujeme zaďáky i stoupačku, refujeme a tak. Dokonce i Janek se koupe. Prožíváme krásný jachtařský den. K večeru se vracíme do Sukošanu, kde už čekají Stejskali, a kde bychom ještě před závodem chtěli udělat drobné opravy, hlavně spravit rychloměr.

 Sobota 2. 10.

V marině Sukošan se probouzíme do krásného slunného a bezvětrného rána. Mola jsou náhle plná českých jachtařů, kdy většina z nich dorazila v brzkých ranních hodinách. Okolo 10 hodiny začíná být nesnesitelné vedro, je opraven rychloměr, vyměněny nějaké provazy a nalepujeme reklamy.

Po poledni vyjíždíme na vodu, chceme někde zakotvit a pořádně očistit dno. Potom ještě trochu trénujeme a porovnáváme rychlost s jinými loděmi, ale slabý vítr to dost znemožňuje. Potkáváme Žerjava i Katarínu, naše lodě z minulých ročníků a kolem 19 hod. se vracíme do mariny. V osm hodin je zahájení závodu, představují se kapitáni, Žmolda háže pár dobrých vtípků, a tak všichni rozveseleni zůstáváme v družné náladě až do brzkých ranních hodin (tím je myšleno do půl jedné).

Neděle 3. 10. – 1. ETAPA Sukošan - Iž

Start je naplánován na 11. 30, protože se musí ještě vylepit hodně reklam, a tak je ráno v klidu. Svítí sluníčko a pofukuje příjemný vítr. Meteorologie hlásí přicházející yugo, což je nejzrádnější vítr a máme z něj trošku obavy.

Vyplouváme v 10 hodin s tím, že ještě slabě potrénujeme a připravíme si spinakr. Spinoš je cvičně úspěšně vytažen a stažen a pomalu se chystáme na start.

První start není úplně dokonalý, protože nás zablokovala loď kpt. Hartla, která musí vyjet nad čáru a zřejmě kvůli nepřehledné situaci je vytažen opakovač. Hartl dostává trest 20 % z umístění. Druhý start máme téměř dokonalý, spolu s dalšími dvěma loděmi jsme na předním místě, díky změně dojíždíme na bojku pátí. (Startuje se u Sukošanu na stoupačku směr JV, kde se točí bóje a jede se na zaďák SZ Zadarským kanálem).

Chceme vytáhnout spinakr, ale máme s ním obrovské problémy. Díky tomu, že jsme nevyostřili a nechali jsme kurs na zaďák, se nám několikrát obtočil kolem předního stěhu a tak se zamotal, že už jsme chtěli jet do mariny. Naštěstí s pomocí Zdeňka u kormidla, který zkušeně pomocí větru motal s námi, se nám ho podařilo rozsukovat, ale hodně jsme ztratili.

Většina závodního pole to cpe k levému břehu – k ostrovu Ugljan a je pravda, že to tam dost chodí, my ale zůstáváme sami ve středu kanálu, aby nám ostatní nestínili.

Asi za hodinu přichází slibované yugo, rychlost naší lodě dosahuje 10 uzlů, fouká kolem 10 m/s. Začíná to být pěkné maso, nikomu se spinakr stahovat nechce, a tak všichni riskují ohromné škody. Je roztrháno asi 5 spinakrů a začínáme mít strach, snažíme se držet to na zaďák, ale vítr začíná chodit z boku. Jedna loď vyostří, položí se, spinakr se začne třepat a rozškube se. Naštěstí se pomalu dostáváme do závětří ostrova. Už brzy budeme točit na stoupačku – objetí ostrova Rivanj a Strednjim kanalem k ostrovu Iž. Na předních pozicích je Kočí, Starý.

Přemýšlíme, jak stáhnout spinakr, přece jen se o něj pořád bojíme, navíc zase přifukuje. Je utopena první klika (tzn. tisícovka v prdeli). Nálada je velmi špatná (jako vždy, když se nedaří), Janek periodicky prohlašuje, že jsme v prdeli, že to neumíme, a že v prdeli nejsme. Nikdo se nesmí dívat po jiných lodích, jinak je sprdnut, tak už radši nikdo nic neříká. Jediný Vašek s úsměvem na líci tvrdí, že na tom špatně vůbec nejsme. Optimistické duše se těší na stoupačku, kde půjdeme určitě na jedničku. Spinakr je naštěstí úspěšně stáhnut a ostrov točíme na 13-tém místě. Zjišťujeme, že nám to moc v silném větru nejede, nestoupe to a hodně nás to klade, a to i přesto, že jako jediní refujeme.

Postupně ještě ztrácíme, navíc je utopena druhá a poslední klika (další tác v…) a všechno musíme dotahovat ručně. Změny moc nevychytáváme a posádka upadá do apatie. Já – L. jsem s Maposem u kormidla.

Nejhorší zážitek – návštěva WC v 45-stupňovém náklonu a v nejlepším obrat.

Cíl je před marinou Iž Veli, dojíždíme na 18-tém místě (celkově 41 lodí). První dojel Hartl, ale trest ze startu je posouvá na 8 místo. Druhej je Navrc, který Rivanj točil s náma. To snad není možný.

Večer jdeme na procházku po městečku a zpíváme si. Je nám jasné, že 18 – té místo je škrtačka a vidíme se do desítky.

Pozn.: Je zjištěno, že v první etapě jsou do dvacátého místa samé Elany 31 a pouze dva Elany 33

Pondělí 4.10 – 2.ETAPA Iž -Žut.

V marině Veli Iž je pěkně, jen chodí dovnitř vlny, a tak se to tam pěkně kymácí. Start je odložen na 14 h., aby se stihly opravit různé poruchy ze včerejška.

První historický “gate-start” (start z brány) je odstartován, bránu otevírá loď č. 16 na pravobok a ostatní projíždějí za její zádí na levobok. Tento start je velmi regulérní a všechny lodě startují za úplně stejných podmínek. Takže po startu jsou na tom všichni stejně. Nám se start povedl fantasticky. I přesto, že vítr od rána trošku lehl, yugo řádí o 106 a tak máme 2 refy a plnou kosatku. Jede nám to hodně dobře, ale hned při druhém obratu praská očko od geny, která padá a jsme v prdeli. Vytahujeme kosatku bouřkovou a i přesto, že je to fakt malej kapesník do ní vkládáme naděje. Naneštěstí asi po 30-ti s bouřkovka praská taky, a tak jsme totálně v háji. Na hlavasku se jet nedá, ztrácíme rychlost na polovinu a ve velkých vlnách je loď těžko ovladatelná. Po dohodě startujeme motor a jedeme do mariny Žut. Až u cíle dojíždíme vedoucí lodě, takže máme jedinečnou příležitost vidět boj o první místa. Téměř za tmy dojíždíme na kotviště, což je opuštěná marina na ostrově, nikde žádná ves.

Krátce po přistání přichází bouřka, prší a zatíká nám do lodě. Zase začíná maso, nějaká loď-22 hlásí, že má pokažený kormidlo a nemůže přistát. Nakonec ji tam dotáhl motorák.

Po vyhlášení výsledků a losování je tzv. recepce (chlastání) atd.

Pocity : zatím jsme v prčicích, Výsledky : 18, ND (tzn 41), Nálada : nic moc

Janek říká, že jsme v prdeli, Mapos přemýšlí o trimu, Vašek nás optimisticky vidí na přední místa, ostatní se jenom usmívají.

 Úterý 5. 10 – 3. ETAPA Žut - Piškera

Jak jsme včera šli spát za deště, ráno se opět probouzíme do vymalované oblohy, vítr ale zůstává. Opět je naplánován gate-start. Bránu otevírá loď č. 5. Start je před marinou Žut, ale musí se přejíždět průplav Mala Proversa, který se jede na motor, proto dnešní etapa bude dost krátká.

Je odstartováno, start máme pěknej, jedeme na levobok téměř na sever až co to jde. Točíme až pod ostrovem Sit, který se objíždí levobokem. Stačí nám 2 obraty, abychom se dostali nad ostrov a přichází tam boží změna – nad ostrovem jsme šestí. Jedeme SZ podél ostrova Sit na velmi ostrý bočák, přitom nás předjíždí Muf, který na rozdíl od nás pořád maká s plachtama. (1. Navrc, dále č. 40, kachličkáři, č. 9, Muf, my). Další otočný bod je ostrůvek Božikovac, ale stojí mezi ním a námi další ostrov, a tak se závodní pole rozjíždí. 40 a Muf jedou levobokem, ostatní včetně nás pravobokem. Nám se tento manévr vyplatil – dojíždíme Mufa i další, Navrc naopak dost ztratil. Točíme na sedmém místě a jedeme ostrej bočák do cíle. Dvě lodě se drží blízko ostrova a zdechá jim to tam. A tak dojíždíme na historickém pátém místě! Hned zajíždíme do zátoky na utopence a u toho machrujeme. Nálada je vzácně veselá.

Potom projedeme Perverzou do Kornat a vyjíždíme na moře, abychom viděli pořádný vlny. Fouká tak 6-7 m/s a vytahujeme spinoš. Vlny s náma hodně hází. Asi po třech hodinách přistáváme v Piškeře – osamocené marině na Kornatech. V noci ještě jdeme na útesy, Mapos chce skákat, ale my mu to rozmlouváme.

Středa 6. 10. – 4. ETAPA Piškera - Vodice

Zdeneček má narozeniny, my máme přání jediný… Tak touhle písní z úst staré Žmolíkové a nějaké její kolegyně začíná ráno na Piškeře. Krom toho ještě prší a probouzí se bora. Tak vyjíždíme vcelku brzo, jedeme na motor mezi ostrovy Piškera a Lavsa, dále Kornatským kanálem až k ostrovu Škulj, kde bude start. Po cestě míjíme několik mělčin, anebo se nám zblbl echolot, jelikož to ukazuje i 1,3 m.

Máme 2 refy a malou kosatku a s tímto oplachtěním startujeme stylem gate-start, bránu otvírá č. 16, a jelikož včera všichni co startovali později na tom hodně prodělali, všichni se cpou odstartovat co nejdřív. My naopak vyčkáváme a hrozně se nám to vyplácí, jsme na 1. místě a na této pozici vplouváme kolem ostrova Smokvica V do Murterského moře. Dále jedeme JV směrem k ostrovu Samograd, který míjíme levobokem a dále k ostrovu Kakan. Všechno to vychází na stoupačku. Ostrov Samograd točíme na 2.-4. místě, ale k ostrovu Kakan jsme se pěkně zakopali, takže jsme desátí. Dále SV kolem Kaprije a směrem do Vodice. Samá stoupačka. Cíl je před marinou Vodice, etapa je strašně dlouhá, celkově asi 34 mil. Nejen že dost fouká (až tak 15 m/s), ale ještě hrozně prší, jsme promoklí a všem je hrozná zima. Všichni se jen těší, až zakotvíme. Poslední manévr před cílem nám vychází, a tak dojíždíme na osmém místě.

Večer je večírek v drsně luxusním hotelu Punta, my tam jdeme oblečení normálně, někdo v teplákách a přijíždějí tam funkcionáři firmy SVEA ve večerním. Naštěstí se hned v počátku silně ožrali, jeden tancoval po stole, až mu přehazovačka lítala na všechny strany a hlavní direktor nám všem v mikrofonu zazpíval. No prostě hrozná sranda. Žmolda nás všechny pobavil, hlavně když vyvolal Zdenála, že má oněch 20 let a Zdenál se musel veřejně děkovat. Je pravda, že Švastalovi Kanaďanovi to šlo líp a měl proslov, kde se nám nezapomněl pochlubit se svým asi 25-letým synkem. Jídlo mělo hodně chodů- chobotnicový předkrm (brambory s chobotnicí), rybí polévka s kousky chobotnice, špagety a rizoto s chobotnicí, pečené ryby se špenátem a bramborami (naštěstí bez chobotnice) a nakonec štrůdl s chobotnicí a ovoce. Také nám místní Šmidli boyz lámanou češtinou zahráli pecku “Tancuj, tancuj, vykrúcaj” a kolem půlnoci jsme odešli do hajan.

Na Zdenála dvacítka na krku působí velmi silně, čumí do blba, odmítá komunikovat a hlavně nejí koblihy.

Celkově jsme jedenáctí, ale poženem to do desítky. Na internetu se objevila zpráva od Ríši Konkolského – co dodat?

Čtvrtek 7. 10.- 5. ETAPA Vodice - Murter

Probouzíme se ve Vodici do krásného ale chladného rána. Do Croatie definitivně přišel podzim, a tak se navlíkáme, co to jde, i když máme hodně věcí mokrých ze včerejška. Start je odložen na 11-tou hodinu. Zase bude gate, krátká stoupačka, otočit bojku a bočák. Všichni chcou startovat co nejpozději podle vzoru nás. Jak malý děti. My jedeme schválně jinak, startujeme brzo k ale tah to dobrej není, vydělávají ti na druhé straně a my navíc přijíždíme na bojku pravobokem a přes ten les lodí nemáme šanci. Krvavý masakr, lodě do sebe různě narážejí levobok nelevobok a my do toho pravobokem. Samozřejmě nám to nevyšlo a děláme tři halzy, než se dostáváme na bojku.

(Večer se nám Mapos přiznal, že by to tam narval, ale že si v kritické chvíli spletl strany)

Hlásí se nějaké protesty, ale na nás naštěstí a kupodivu nikdo neprotestuje. Jedeme na bočák mezi ostrovem Tijat a Prvić, spinakry jsou zakázány, fouká tak 8-10 m/s. Tijat míjíme pravobokem docela na krev, ale ohulili jsme tam dost lodí, jsme asi na 20-tém místě a jedeme na ostrej bočák západně na osamělý ostrůvek Čavlin. Od Čavlinu na stoupačku k ostrovu Visovac, směr SSZ. Máme 2 refy, vychytáváme změny, ale přesto nevyděláváme nic, spíše naopak. Janek má hroznou náladu, atmosféra špatná. Už máme kolem sebe jen samé zoufalce a tragédy, zoufalci nás předjíždějí, naštěstí tragédy nepouštíme před sebe a dojíždíme na pěkném 23-tím místě. Janek je na sebevraždu a vůbec nechápe naše vtipy. Kotvíme v jedné zátoce, děláme si puding a topinky. Dnes kotvíme v marině Betina na ostrově Murter.

Večer se řeší jedna rozbitá loď na té masakrové bojce, děkujeme bohu, že Mapos si spletl strany, jinak jsme mohli mít loď na maděru, protože on si tam, jak se nám svěřil, chtěl udělat místo špičkou.

Pátek 8. 10. 6. ETAPA Murter - Sukošan

Od večera nám je jasné, že jdeme na jedničku. Několik aspektů mluví pro nás:

• Jednou přece vyhrát musíme
• Barbara tuto etapu minulej rok vyhrála
• Přece už bora musí odejít a přijít mistral a nám to jede jedině ve slabým větru

Tak si chceme před rozjížďkou trošku potrénovat , a tak vstáváme dřív. Ovšem hned při výjezdu je nám jasné, že to nebude tak jednoduché, a že se bude spíše opakovat historie z minulého roku, jen místo rybářských sítí jsme se tentokrát zapletli do kotevních lan. Vašek opět bleskurychle navlíká plavky a skáče do vody. Po velikém snažení se nám podaří se vyplést a můžeme jet na start. Na moři je ale opravdu bezvětří, a tak jedeme dál na motor. Start je až na otevřeném Murterskom mori, a i když moc nefouká, chvílemi vůbec, etapa se pojede s tím, že první pomocný cíl je u majáku Galijolica. Startujeme docela dobře na levobok a krátce po startu točíme na pravobok a jedeme podél ostrovů kříž SZ směrem. Vítr postupně lehá (uvadá), že všichni stojí a máme v 0,0 čorova. Náhle jsme si ale povšimli tmavého pruhu na obzoru, který postupuje spíše vpravo, a proto jako jediní vyčkáváme na pravoboku a očekáváme též příhodnou změnu od přicházejícího mistralu. Poryv se k nám dostává, přichází změna a ujíždíme všem ještě s lodí č. 36 Štikarem celému poli asi o 2 míle. Jako první ! protínáme první pomocný cíl a již s mistralem v zádech vytahujeme spinakr a směrem na V jedeme otočit JV cíp ostrova Pašman. Po cestě se setkáváme s nebezpečnou mělčinou, na kterou jsme upozorňováni a varováni, manévry se spinošem zvládáme lépe než Štikar, a tak 1. místo držíme až k cípu ostrova a dále stoupáme Pašmanským kanálem ke druhému pomocnému cíli u majáku Galešnjak. Štikara si profesionálně hlídáme a nedáme mu šanci na nás zaútočit. Nakonec Štikar, aby se nás zbavil, podjíždí ostrov a získáváme na něj úctyhodný náskok nejméně 10 –15 minut. Vítr zesiluje a tak refujeme. Štikara si pořád zpovzdálí hlídáme, ostatní lodě sotva na tu dálku vidíme. Navigace je složitá, množství ostrovů a proudů nám dělá problémy.)

Mysleli jsme si, že limit dojezdu do 2. cíle je 17 hodin, ale to jsme se přepočítali, neboť byl v 16 hodin a do cíle jako první vjíždíme v 16. 02. Poté se dozvídáme, že časový limit tedy nebyl splněn a že – VYHRÁVÁME !! Startujeme motor a jedeme do Sukošanu. Tam čerpáme naftu – 26 l a kotvíme.

Večer ve 21.15 je slavnostní besídka, vyhráváme čepičky WWW. JACHTING.CZ a je rozhodnuto.

Výsledky: (40 závodících lodí)

Kapitán jm. lodě posádka bod

1. Vladimír Navrátil (Davor) Vladimír Navrátil, Jana Navrátilová, Rostislav Novák, Jarka Nováková, Pavel Jančálek, Jakub Kozelský 10

2. Martin Štikar (Mande) Martin Štikar, Petr Jelínek, Jan Vohník, Jaroslav Ircing 15

3. Lubor Musil (Krševan) Lubor Musil, Zdeněk Ševčík, Josef Novotný, Tomáš Musil, Libor Záruba, Martin Záruba 18

Další pořadí: 4. Tomáš Daněk, 5. Petr Mikuláš, 6. Miroslav Novák, 7. Lenka Pelantová, 8. František Starý, 9. Radim Hartl, 10. Luděk Sejkora, 11. Lubomír Fiala, 12. Jan Chlup, 13. Miroslav Hořejší, 14. Josef Winter, 15. Petr Utíkal, 16. Vladimír Junek, 17. František Vachel, 18. Miroslav Pokorný, 19. Zbyněk Meškán, 20. Michal Zezula, 21. Antonín Solfronk, 22. Jiří Pasler, 23. Jiří Svoboda, 24. Vladimír Dvořák, 25. Milan Broum, 26. Zdeněk Žižka, 27. Jaroslav Černý, 28. Stanislav Janota, 29. Miroslav Beneš, 30. Martin Kulík, 31. Pavel Laštovička, 32. Milan Mottl, 33. Miloš Kalina, 34. Zdeněk Dražil, 35. Roman Votava, 36. Pavel Švastal, 37. Václav Ženíšek, 38. Pavel Šulc, 39. Jaroslav Heger, 40. Vítězslav Kopřiva

Závodu se zúčastnila posádka z tělesně postižených občanů vedená kapitánem Vladimírem Hanákem. Pokud by byla započítávana do celkového pořadí, skončila by na pátém místě.

Pořadatelé: TPS centrum, Tůmova 17, Brno 616 00, Česká republika, tel./fax: 00420/5/43236513